Jak se mi to stalo

Tenhle blog není nějakým výsledkem nějakého okamžitého nápadu nebo myšlenky, která by byla natolik fatální, že bych se s vámi o ni musel okamžitě podělit. Takové věci většinou rozepíšu a pak už nikdy nedokončím. Asi se vám to taky stává. Tenhle blog je o něčem jiném. Je to celkem promyšlená věc, která vznikla pod jasně definovaným záměrem. Tím záměrem je přesvědčit vás o tom, že jsem se nezbláznil, že jsem svoji profesní volbu učinil po více než zralé úvaze. Vyhýbal jsem se tomu dlouho, ale už nezbývá než to říct nahlas. Pracuju jako finanční poradce. A tenhle text slouží k tomu, abych to už dál nemusel tajit a abyste se se mnou i nadále bavili.

Stejně jako vy vím, že je přirozenou reakcí inteligentního člověka ostražitá opatrnost. Přesně proto vás chci přesvědčit o tom, že jsem se nezbláznil. Začít bych měl asi tím, jak se mi to vlastně stalo.

První krok tím směrem jsem udělal v roce 2014. Ve zkratce - šel jsem na takové to úvodní informační setkání. Hlavně proto, abych všem poradcům vynadal, že co si o sobě myslí a cože to dělají za levárny a že na mě si nepřijdou. Pak jsem se pravda chtěl taky vysmát švagrovi, který mě tam poslal, že se nechal tak hloupě zblbnout. Jenže to, co jsem na informačním setkání viděl a slyšel, mi pro nějaký spravedlivý a zuřivý hněv nedalo prakticky žádnou munici.

Několik měsíců potom jsem si připadal jak tajný agent a infiltrátor, kdy jsem se pokoušel (pochopitelně zevnitř) najít v čem je ten zakopaný pes a kdyže už bude nějaký ten kokainový večírek a masáž o prodeji investičních pojištění. Celá tahle kovbojka je vlastně docela zábavný příběh a asi bych o něm rád napsal někdy příště. Každopádně mě dostali. Konstatoval jsem, že ten koncept se mi dost líbí. Stanovil jsem si pravidla - záchranné brzdy, za které bych mohl zatáhnout, kdybych si uvědomil (nebo někdo z mých domluvených sekundantů), že se ze mě stává někdo, kým být nechci a s odbornou podporou za zády získal svoje první klienty. A furt dobrý...

No a už to bylo

Dva a půl roku jsem pak chodil po světě a celý to svoje finanční angažmá jsem se snažil moc nekřičet do světa. Snažil jsem se učit, všechno jsem do hloubky rozebíral a snažil se pochopit. Četl jsem. Zjišťoval jsem taky, jestli se dokážu vyhnout některým obchodnickým postupům, které mi byly vždycky děsivě nesympatické. Udělal jsem si všechny možné zkoušky a atestace, nabíral jsem zkušenosti na prvních desítkách klientů a hlavně jsem si zkoušel, co to se mnou udělá, když budu stát před volbou dobře poradit, nebo dobře vydělat. Protože, co si budeme nalhávat, my si můžeme stokrát říkat, jak se v nějaké situaci zachováme, ale dokud v té situaci nejsme, tak víme kulový.

Držel jsem si svoji práci ve škole, finance jsem šudlal ve sborovně po posledním zvonění a postupně jsem zjišťoval, že je to vlastně asi docela dobrá práce pro mě. Někdo by mohl namítat, že s matikou jsem vždycky bojoval, a já bych mu musel dát za pravdu. Ale ona žádná matika dohromady není potřeba. To, co je potřeba, jsou počty.

Půlka práce spočívá v tom, že sedím s lidmi na pivu (nebo na kafi) a mluvíme spolu. To je super. Rád s někým piju pivo. Vždycky jsem to dělal rád. Vždyť to nejspíš dobře víte. Druhá půlka práce je pak pro změnu zase o tom zalézt si někam do kumbálu, pustit si Floydy a u toho vymýšlet, počítat a z komponentů vytvářet systémy. A to taky dělám rád. To asi nevíte, ale moje žena to ví. Vždycky jsem to dělal rád.

Letos v září jsem do školy už nenastoupil.

A sem celé to psaní směřuje. Už nejsem učitel, který má bokovku. Už se tím živím. Takže o tom asi začnu trochu víc mluvit. Mám obrovský blok se jako finanční poradce někde představit. Právě proto jsem tři roky otálel, než to do světa vykřičím a právě proto to potřebuju provést takhle zeširoka. A vám chci poděkovat, že jste vyslyšeli mou výzvu a čtete si vysvětlení. Je to pro mě důležité.

Vím, že poskytuju super win-win-win službu, a to v takové formě, jakou bych sám chtěl. Vím, že jsem nepřejal žádné metody, které bych měl jiným za zlé, a vím, že spolupráce se mnou může prospět drtivé většině lidí a ze všech nejvíc těm, kteří bezpečně vědí, že mě nepotřebují.

Nezbláznil jsem se a více než dobře jsem to rozmýšlel. Dávám si velký pozor na to, abych při své práci nepošlapal to, co je pro mě důležité, a abych se nemusel za nic stydět. Zatím jsem ve všech zkouškách, které přede mě praxe postavila, obstál.

Tak vám díky. Já se budu snažit se vám moc nevnucovat. Ale kdybych to třeba dělal, tak mi řekněte ať jdu do háje. A já půjdu.

A co to obnáší

A tady bych rád skončil, ale většina z lidí, kterým jsem to dal před publikací přečíst, pak ještě říkala, že bych tedy měl napsat něco o tom, co vlastně dělám a v čem ta moje super služba spočívá. K čemu vlastně jsem dobrý? Na to jsem se snažil odpovědět přímo tady. Na druhou stranu - text snese ledacos, žejo...

Jiný, osobnější a relativně bezpečný způsob, jak o mě v mojí nové roli něco zjistit, je přijít někdy na některý z termínů hry Život nanečisto, kterou jednou nebo dvakrát do měsíce vypisuji přes naučmese.cz, která docela dobře ukazuje přesně mou možnou roli.

A nakonec - možná nejlépe je ukázat nějaký okamžitý příklad toho, co s klienty řeším a jaké příležitosti před ně stavím. Teď se třeba pokouším pro co nejvíce lidí zabezpečit ještě relativně slušné hypoteční sazby, dokud je na to čas. Dal jsem na stránky text e-mailu, který jsem poslal některým svým klientům. Takže tak.